Hřib žlučník (Tylopilus felleus)
Hřib žlučník, lidově nazývaný hořčák, je velmi rozšířená houba českých lesů. I když není jedovatý, je nejedlý kvůli své extrémně hořké chuti, která zůstává i po tepelné úpravě. Záměna s jedlými hřiby, zejména s hřibem smrkovým nebo dubovým, je u méně zkušených houbařů poměrně častá.
Popis houby
Klobouk:
- Velikost: 5–15 cm.
- Barva: Světle hnědá, někdy s nádechem do šedohněda.
- Povrch: Hladký a suchý, za vlhka mírně slizký.
Rourky a póry:
- Barva: Bílé nebo narůžovělé, ve stáří špinavě růžové.
- Tvar: Husté a jemné póry, snadno rozpoznatelné růžovým nádechem.
Třeň:
- Tvar: Kyjovitý až válcovitý.
- Barva: Světle hnědý s výraznou tmavou síťkou na povrchu.
Dužnina:
- Barva: Bílá, na řezu nemodrá.
- Chuť: Extrémně hořká, což je hlavní znak pro rozpoznání.
- Vůně: Jemná, nenápadná.
Doba a místo výskytu
- Doba výskytu: Od června do října.
- Prostředí: Roste hojně v jehličnatých i listnatých lesích, zejména pod smrky, borovicemi, duby a buky. Preferuje kyselé půdy.
Možná záměna
Hřib žlučník bývá často zaměňován za jedlé hřiby, především za:
- Hřib smrkový (Boletus edulis): Má hnědý klobouk a bílé póry bez růžového nádechu.
- Hřib dubový (Boletus reticulatus): Má světlejší klobouk a rovněž bílé póry.
- Hřib borový (Boletus pinophilus): Má tmavší klobouk s červenohnědým nádechem.
Klíčovým rozlišovacím znakem je růžový nádech pórů a hořká chuť hřibu žlučníku, kterou lze bezpečně zjistit ochutnáním malého kousku dužniny.
Využití
Hřib žlučník není jedovatý, ale pro svou hořkost je zcela nevhodný pro konzumaci. I malé množství této houby může zkazit chuť celého pokrmu.
Zajímavost
Hořčák je zajímavý svým ekologickým významem, protože tvoří mykorhizu s různými stromy. Přestože není jedlý, je důležitou součástí lesních ekosystémů a neměl by být zbytečně poškozován nebo sbírán.
Sbíráte-li houby, vždy si dejte pozor na záměnu tohoto druhu s jedlými hřiby. Pokud máte jakékoli pochybnosti, houbu raději nechte v lese.